Ministři chtějí ze státního rozpočtu navíc 111 miliard. Bohuslav Sobotka jim vzkázal, že se nemají chovat, jako děti, které píši Ježíškovi, protože rozpočet nejsou Vánoce. No konečně.
Nadměrným nárokům ministrů napříč stranickými dresy a resorty se nelze divit. Je před volbami, takže je potřeba rozdat, co nejvíce peněz a doufat, že si tak nakoupí voliče. Překvapuje mě však, že něco takového brzdí zrovna Bohuslav Sobotka.
Sobotkovi už o nic nejde
Asi je to tím, že už mu o nic nejde. V premiérské židli skončí s volbami. Sice zůstává lídrem sociálních demokratů na Jižní Moravě, ale vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby po volbách zamířil někam do světa velvyslancovat.
Jako správnému eurohujerovi by se mu určitě líbilo v Bruselu. S jeho jazykovou vybaveností to však vypadá maximálně tak na Slovensko. Osobně bych ho ale nejradši viděl ve Venezuele, kde by mohl konečně na vlastní oči vidět, jakým způsobem dokáže urputné budování socialismu zruinovat, kdysi relativně bohatou zemi.
34 tisíc Sobotkovi z našich kapes
Ale zpátky ke státnímu rozpočtu. V křesle ministra financí dokázal Bohuslav Sobotka nasekat dluhy za 356 miliard korun. Každého z nás včetně nemluvňat tak zadlužil bezmála 34 tisíci korunami dluhu. (A to jsem ještě milosrdný a nepočítám mu na vrub výsledek státního hospodaření v roce 2002, kdy úřadoval jenom polovinu roku.)
Nevyčítal bych mu to, kdyby tyhle dluhy vytvořil v časech ekonomické krize, kdy se státní rozpočet musí vždycky potýkat s výpadkem příjmů a nárůstem výdajů. Firmy i lidé totiž v těžkých časech vydělávají méně peněz a logicky tak i méně peněz odvádějí na daních. Navíc růst nezaměstnanosti v časech krize má za následek nápor na státní rozpočet, protože stát musí vyplácet horentní sumy například na podporách v nezaměstnanosti.
Dluhy v dobrých časech jsou zločin
V Sobotkových časech jsme však díky světové hospodářské konjuktuře rostli, meziročně od 3,6 % až po rekordních 6,8 % v roce 2006. Lidé vydělávali více peněz a odváděli tak více na daních. Příjmy státního rozpočtu tak mezi lety 2003 a 2006 vzrostly o více než 200 miliard.
Sekat v té době stomiliardové schodky nebyla jen chyba nebo nezodpovědnost, ale byl to ekonomický zločin. A teď ekonomický zločinec Sobotka náhle prozřel a začal výdaje brzdit.
Stát jako rodina
No konečně, chtělo by se začít křičet. Konečně si Sobotka uvědomil, že hospodařit s veřejnými prostředky je v principu stejné jako nakládat s rodinným rozpočtem. Můžete utratit jen to, na co máte. Můžete se dokonce i zadlužit, ale rozumné je to jenom tehdy, když víte, že máte zajištěny budoucí příjmy, ze kterých své dluhy splatíte, nebo když si půjčujete na investice, které vaše příjmy zvýší.
Bohuslav Sobotka si však počínal jako rodina, která žije od výplaty k výplatě a pak si vezme spotřebitelský úvěr na dovolenou, domácí kino a oslavu narozenin.
Takže pozdě, ale přece. Bohužel to navíc bude úplně jedno, protože Bohuslav Sobotka ve vysoké politice končí.
