Asi každý slyšel o budově na Václavském náměstí 47. Po několikaletém martýriu začala minulý měsíc několikrát odkládaná demolice. Je to správně? Ano.
Praha, to je deset století architektury. Každá z generací našich předků zanechala ve městě svou stopu. A my tak dnes máme tu úžasnou a do značné míry výjimečnou možnost jít po městě a vidět třeba vedle rotundy z 12. století krásné činžovní domy z přelomu 19. a 20. století.
Praha je krásná díky architektuře
Ostatně, celá přední část katedrály sv. Víta, je až z počátku 20. století. Dnes je neodmyslitelnou dominantou pražského panoramatu. A nikoho z nás by ani nenapadlo, že by to to snad mělo být jinak, že ty čelní věže by katedrála mít neměla.
Chápu, že moderní architektura může někomu vadit, ale stejně tak ve své době mnoha lidem vadilo baroko. Připadalo jim příliš pompézní, chtěli decentní renesanci nebo dokonce strohou gotiku. Byli na to zvyklí, ale kdyby tehdy uspěli, Praha by neměla takové perly, jako je třeba Černínský palác nebo sv. Mikuláš na Malé Straně.
Bylo by sobecké, kdyby naše generace rezignovala na snahu zanechat našim potomkům kvalitní architekturu z naší doby. Povedlo se nám to skvěle s Tančícím domem. Je potřeba neustrnout a nepřipravovat naše potomky o možnost hrdě říct: „Žiji ve městě, kde můžu na každém kroku obdivovat zručnost svých předků a jejich stavební um.“ Ale zpět k budově na Václavském náměstí.
Trocha historie
Budova na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice byla dokončena v roce 1880 podle návrhu architekta Josefa Schulze, který stojí mimo jiné za budovou Národního muzea. V roce 1920 došlo k významené rekonstrukci, která především zjednodušila tehdejší zdobnou fasádu do podoby, která byla známa až do dnešních dnů. Její současná podoba, tak není stará ani sto let.
V roce 2010 získal její majitel souhlas se stavbou nové budovy od pražských památkářů. V roce 2013 stavební úřad dal souhlas s demolicí současné budovy, ale pražský magistrát toto rozhodnutí o rok později zrušil. Po všech peripetiích ale byla demolice zahájena v dubnu letošního roku a za pár let bude na rohu Opletalovy ul. a Václavského náměstí stát nový „Květinový dům“.
Praha není a nesmí být skanzen
To, že může majitel nakládat svobodně se svým majetkem je dobře. Několik institucí nezávisle na sobě výstavbu Květinového domu povolilo a rozhodlo, že původní dům není historickou památkou. Osobně mi nepřijde, že by se na Václavské náměstí „Květinový dům" nehodil. Každé město se musí rozvíjet a to znamená, že staré musí občas ustoupit novému.
Historicky cenné budovy a stavby musíme samozřejmě chránit. Dům na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice však mezi ně nepatří. Ne snad, že by byl ošklivý, přiznejme si ale, že je průměrný a že neplatí, že staré je vždycky nutně lepší.
To bychom nikdy nemohli postavit nic nového a když bychom to přehnali ad absurdum, žili bychom dodnes v chatrčích a jeskyních, protože přece nemůžeme nic zbourat ani jen tak stavět něco nového.
