Poslanci umí udělat i radost

Konečně skončí nesmyslné týrání zvířat. Ta zpráva potěšila nejen mě, ale doma jsme se z ní radovali všichni. Zvířata totiž máme rádi a vždycky nám vadilo jejich zbytečné a nesmyslné týrání.

A asi Vám tak ani nemusím líčit, jakou hrdost jsem cítil, když se dcera před časem rozhodla sama něco udělat a obeslala politiky s osobní prosbou, aby zákaz kožešinových farem podpořili.

Chápu, teď si asi spousta z vás bude klepat na čelo a říkat si, on se ten Valovič zbláznil? Vykašlal se na ODSku a přešel k Zeleným? Vždycky hájí volný trh a pak se tady může pominout ze zákazu kožešinových farem. Proč jako?

Karikatura pravičáka

V myslích mnohých se bohužel uhnízdila představa, že lidi na pravici si neváží životního prostředí, jeden druhého a už vůbec ne zvířat. Prostě v očích mnohých je pravičák někdo, kdo o víkendech topí v řece koťátka, zásadně netřídí odpad a všude jezdí zásadně autem, a to ještě pokud možno takovým, které si vezme 20 litrů nafty na 100 kilometrů, aby to náhodou nebylo ekologické.

Nic takového však není vzdálenější pravdě. Předně ochrana životního prostředí je ve svém jádru konzervativní hodnota. Souvisí s úhelným kamenem konzervatismu, kterým není nic menšího než přikázání zanechat svým potomkům zemi v lepším stavu, než v jakém jsme ji přebírali od předchozích generací.

Zvíře není věc

Stejně tak i my na pravici máme domácí mazlíčky. Máme své psy, kočky a další zvířata, která nám přinášejí každodenně štěstí do života. My víme, že jsou to živá stvoření, že se jim zdají sny, že mají emoce, že cítí radost i smutek, štěstí i bolest.

Mimochodem, byla to právě vláda v čele s ODS, která prosadila Nový Občanský zákoník, který přestal na zvíře z hlediska práva pohlížet jako na věc, tedy úplně stejně jako na stůl, auto nebo židli.

A bylo to ostatně za Klausových vlád, kdy se podařilo masivně zlepšit životní prostředí, například emise oxidu siřičitého nebo prachových částic tehdy klesly až o 90 %. Obzvláště dobře tehdy zlepšení pocítily severní Čechy a Ostravsko.

Poslanci se nezachovali jen jako hlasovací mašinky

Ale zpátky k tomu podstatnému. Říkat kožešinovým farmám kožešinové farmy je tak trochu nepřesné. Mnohem přesnější by bylo říkat jim továrny na smrt. Zvířata jsou na nich chována v příšerných podmínkách, které jsou za hranicí týrání.

A právě v tom je ten problém. Nejsem vegetarián ani odpůrce využívání živočišných produktů. Člověk je ke svému životu potřebuje, ale měl by při jejich získávání postupovat maximálně humánně. Jakou radost může někomu přinést kožich, když by věděl, že pochází ze zvířete, které celý život trpělo.

To, že zákaz ve Sněmovně prošel  však ukazuje ještě jednu milou věc. Poslanci jej podpořili zprava doleva. Málokterá strana hlasovala jednotně. Přesto většina pro zákaz byla zdrcující. Má tak smysl obracet se na poslance, psát jim, žádat po nich, aby něco podpořili nebo naopak nepodpořili, oni totiž naslouchají a sem tam i poslechnou.