Prezident Zeman dokázal nalézt nové dno. Je to stěží uvěřitelné, ale je to tak. V rozhovoru pro TV Barrandov přirovnal premiéra Sobotku ke svini. A já se ptám? To jako vážně?
K Bohuslavu Sobotkovi lze mít milión a jednu výhradu. Jeho vláda utáhla šrouby naší svobodě. Přinesla záplavu nové regulace. EET, kontrolní hlášení, zákazy a příkazy. Za vše mluví jedno jediné číslo. Třicet tisíc. Zhruba tolik nových úředníků vláda zaměstnala, aby mohl stát důkladněji a více zasahovat do našich životů.
A výhrady lze mít i vůči Sobotkovi osobně. Slabý premiér. Úřednický typ, který mimo politiku nikdy nepracoval a není schopen hájit naše zájmy v zahraničí.
Říkat o něm ale, že je svině s charismatem láhve od okurek? To by mohl říct leckterý politik, ale prezident republiky by nikdy nic takového neměl ze svých úst vypustit.
Hrad býval symbolem důstojnosti
Prezident má být figura, která stojí nad politickými stranami. Tlumí jejich šarvátky a spory, a to zvláště v dobách vládních krizí a složitých vnitropolitických i zahraničněpolitických situací. Funguje jako svorník. Jako ten, kdo spojuje, pomáhá hledat řešení, vytváří stabilitu.
Zároveň by měl být mravním kompasem naší politiky. Jít příkladem ostatním politikům a nastavovat atmosféru a politický styl v naši zemi. A to prezident ať chce či nechce dělá. A naši demokratičtí prezidenti si to uvědomovali. Proto se vždycky snažili, aby úřad vykonávali důstojně a dobrovolně nezabředávali do vnitrostranických půtek.
Nebo si snad umíte představit, že by prezidenti Masaryk, Beneš, Havel nebo Klaus veřejně označili předsedu vlády za svini? Já ne. A možná i díky tomu se jim podařilo vybudovat prezidentskou tradici.
Díky ní se Pražský hrad a prezident, coby instituce, těšili úctě veřejnosti. Člověk nemusel souhlasit s jejich názory, ale ani jednomu nešla upřít snaha vykonávat svěřený úřad důstojně.
Miloš Zeman na tuhle snahu zcela rezignoval. Jako by mu bylo všechno úplně jedno. Neničí tím však pověst jen sobě, ale i úřadu, který zastává. A to je škoda.
Z politiky mizí důstojnost
My Češi jsme si zvykli nadávat na politiku. Asi i oprávněně, ale prezidentský úřad byl pro nás něco posvátného. Možná je to nějaký relikt monarchie, umocněný i tím, že prezident úřaduje ze sídla českých králů.
Podstatné však je, že prezident, coby úřad, se vždycky těšil zvýšené úctě a důvěře veřejnosti. A to dneska pomalu, postupně, ale jistě mizí. Z české politiky se tak vytrácí poslední zbytky důvěry nás lidí v naše politiky. A nevytrácí se jen z politiky, ale i ze společnosti.
Prezident totiž, ať chce či nechce, spoluvytváří normy chování ve společnosti. Jak má pak člověk například dětem vysvětlit, že není hezké o někom říkat, že je svině, když to vidí v televizi říkat prezidenta?
Zkrátka svině, to je slovo, které se na Hradě uhnízdilo s Milošem Zemanem a teď je na nás, abychom ho spolu s ním z Hradu vyprovodili. Příležitost budeme mít již brzy.
